Po náročné cestě jsme byli konečně na místě. Najednou jsem byla vystrašená a nesvá. Když utichl motor, zvědavě jsem se zaposlouchala. Bylo slyšet šplouchání vody a hlasitý dívčí smích. Vystoupila jsem a přede mnou stál velký dům zalitý sluncem, kvetoucí zahrada, houpačka a dvě krásná rozpustilá děvčátka, která se ke mně hned rozeběhla. Větší holčička, na kterou maminka volala Helenko, mě začala hned hladit. Protože jsem jí neznala, trochu jsem se lekla a moc se mi to nelíbilo. A to ne, protože jsem lama. Takhle se poleká každé zvířátko, když k němu nečekaně přiběhnete.
Jednou u nás na statku kůň dokonce kopnul jednoho pána. Přišel tak, že ho koník Toník neviděl, a bez okolků ho poplácal. Toník ho nechtěl kopnout a poplácání se mu obvykle líbí. Ale strašně se lekl, protože to nečekal.
Menší holčička přiběhla o chvilku později, protože běhat ještě moc neuměla. Zvídavě se na mě podívala, a schovala se za maminku. Asi se mě bála víc, než já jí. Tuto chvíli nejistoty přerušil až tatínek Standa, který mě přivezl, a celé rodině mě představil. Také hned nadšeně vysvětloval, co mé jméno Clara znamená. Prý to je latinsky jasná a zářivá a španělsky „Claro qeu sí“ znamená „Tak určitě“. To je opravdu pobavilo.
Tatínek má totiž moc rád cizí jazyky, učí je děti ve škole a kromě toho je i velký muzikant. I maminka Magda je hudebnice. A než se narodila Hedvička, i ona učila děti. Ale ještě ty maličké, ve školce. A koho teď napadlo, že ta malá holčička, co neuměla běhat se jmenuje Hedvika, tak má pravdu. A kdo četl pozorně, tak už dobře ví, že její starší sestra se jmenuje Helenka. Heli a Hedvi sice děti neučí, za to své rodiče školí dokonale. A to hlavně v bdělosti a ostražitosti. Ale jejich povedené kousky, jsou na jiné vyprávění.
Po seznámení s rodinou jsme společně šli na zahradu, kde byl pro mě připravený výběh s malou stájí a spoustou dobrůtek. Dodala jsem si odvahy, pomalu vstoupila dovnitř a rozhlédla se. Před sebou jsem měla krásný výhled na potůček a malou louku. Bylo mi dobře. Díky srdečnému přivítání celé rodiny jsem si už byla jistá, že jsem dorazila na místo, kde se mi bude líbit a budou mě mít rádi. A i přes všechny mé obavy a první leknutí bylo vše v naprostém v pořádku. Nejste lamy, když máte z něčeho strach. Ale důležité je ten strach překonat a dát novým věcem šanci.
